Pilotka luhačovického Aeroklubu na stupních vítězů

Pískatá

obsadila na plachtařských závodech v kategorii club class krásnou druhou příčku. Tuto třídu ovládlo trio účastníků z Česka - před Pískatou se umístil jako vítěz Lubomír Motl z Kyjova a třetí následoval Lumír Motyka létající za Frýdlant.  Nechali za sebou tak řadu reprezentantů ze Slovenska, Polska i Maďarska. Jak Pískatá prozradila, právě povolená spolupráce s už zmíněnými kolegy z ČR hodně pomohla k tomu, aby společně stanuli na stupních vítězů. „Letěli jsme ve skupině a pomáhali si. Třeba když hledáte pod velkým mrakem stoupavý proud, tři letadla ho najdou rychleji než jedno,“ nastínila úspěšná pilotka. Jak dodala závody ovlivnila i současná situace. „Kvůli covidu nebylo letos tolik účastníků jako obvykle a tak silná konkurence jako v jiných letech,“ dodala skromně Pískatá. Spolu s ostatními závodníky na akci konané od 2. do 13. srpna nalétala stovky kilometrů. „Závody probíhají tak, že organizátoři podle počasí stanoví na jednotlivé dny trať s otočnými (průletovými) body. Hodnotí se, kdo ji absolvuje v nejkratším čase, tedy s nejvyšší průměrnou rychlostí. Výsledky jednotlivých dnů se pak sčítají,“ popsala pilotka, jak takový plachtařský podnik vypadá. Během závodu tak nalétala stovky kilometrů a ve svém větroni strávila desítky hodin. „Letělo se na různě dlouhých tratích - od cca 200 kilometrů až po 300, 400 i 500 km, při kterých jsme zaletěli někdy i do ČR nebo do Polska. Dokonce jsem si při tomto závodě udělala osobní rekord v délce letu, když tu nejdelší trať jsem v kluzáku strávila 8 hodin a 10 minut. Celkově jsme za závody nalétali asi 50 hodin,“ dodala závodnice.

Čerstvý úspěch Pískaté milovníky tohoto sportu příliš nepřekvapí, protože létání se věnuje už řadu let a její jméno se objevovalo mezi účastníky významných soutěží už mnohokrát, a to také ještě když závodila za svobodna pod rodným příjmením Papežíková. Několikrát byla nejlepší ženskou účastnicí mistrovství ČR v klubové třídě, dokázala se už umístit i v první desítce v na mistrovství světa. Na republikovém šampionátu získala druhou příčku už mezi juniory. A co ji na létání na větroních nejvíc baví? „Na tomto sportu mě fascinuje, že v laminátovém kluzáku bez kapky paliva uletíte třeba 500 km. Navíc jsem velmi soutěživá, takže mě baví závodit. Samozřejmě jsou fascinující i všechny výhledy z letadla. Při těchto závodech jsme létali přes slovenské hory a to bylo velmi krásné, například vidět Chopok z výšky. Turisté přechází pohoří celé dny, my vidíme z kluzáku celé hory během hodiny,“ pousmála se Pískatá. Za to, že se dostala ke krásnému koníčku, ve kterém je i úspěšná, může vděčit rodině. „Přivedl mě k tomu můj otec, také letec,“ dodala pilotka, která je jinak v běžném povolání působí u jedné z bank jako úvěrová analytička. A jaké jsou její další cíle v závodním létání? „Asi nepřekvapím, když řeknu, že bych ráda někdy v budoucnu přivezla cenný kov z mistrovství světa,“ poznamenala pilotka. 

Petra Pískata ve svém kluzáku (foto: archiv pilotky)

Kategorie: Sport, Luhačovice, Aeroklub Luhačovice, Letectví