„Že dělám na daru pro ministra zahraničí USA, jsem původně netušil,“ prozradil Luhačovjan David Kranz

Jak k tomu došlo?

Senát oslovil

 pana

 akademického socha

ř

e Miroslava Kov

áří

ka z Rat

íš

kovic, aby navrhl v

ý

tvarnou podobu kl

íč

e. On si na

š

i 

š

kolu pamatoval z 

burzy středních škol

, kde jsme se prezentovali, a tak se na n

á

s obr

á

til, jestli by se to u n

á

s mohlo realizovat.

Co bylo dál?

Pan Ková

ří

k oslovil 

ř

editele na

ší

š

koly

 pana

 Ing. Ladislava Kryštofa a ten doporu

č

il m

ě

. P

ů

vodn

í

 my

š

lenka byla, 

ž

e to budou realizovat pod m

ý

m veden

í

m na

š

i studenti, ale 

š

koly byly nejd

ří

v zav

ř

en

é

 kv

ů

li koronaviru a pak byly pr

á

zdniny, tak

ž

e ta realizace nakonec byla na mn

ě

. Ze sen

á

tu toti

ž

 cht

ě

li m

í

t prvn

í

 sadu p

ě

ti kl

íčů

 dodanou u

ž

 do z

áří

. Tak jsem na tom ve spolupr

á

ci s dal

ší

mi lidmi str

á

vil p

ř

es l

é

to v

í

c ne

ž

 m

ě

s

í

c pr

á

ce.

Jak se postupovalo?

Nejprve mi ud

ě

lal

 můj kolega a kamarád

 pan Martin B

á

rtek na 3D tisk

á

rn

ě

 model kl

íč

e z um

ě

l

é

 hmoty, aby se podle n

ě

j dala vyrobit forma. Muselo to b

ý

t ale na n

ě

kolik kus

ů

, k tomu se dod

ě

lala 

čá

st tak

é

 z vosku. Zvl

ášť

 se toti

ž

 p

ř

ipravuje to pole se lvem podle vyryt

é

ho znaku, kter

ý

 se p

ř

ipravil samostatn

ě

. Lev je pak na v

ý

sledn

é

m odlitku sice patrn

ý

, ale mus

í

 se podle t

ě

chto kontur na kone

č

n

ý

 v

ý

robek znovu vyrýt, aby 

reliéf 

vypadal tak jak má. Takže každý klí

č

 je v tomto opravdu origin

á

l.

Materiál je jaký?

Je to konstruk

č

n

í

 ocel, ze kter

é

 se b

ěž

n

ě

 lije. Pan Ková

ří

k ud

ě

lal n

á

vrhy, ze kter

ý

ch si senát vybral.

 Uvažovalo se

 i

 o

 verz

i

, že celý klí

č

 by byl jakoby rezav

ý

, zalakovan

ý

 a na n

ě

m naopak v

ý

razn

é

 st

ří

brn

é

 pole s lv

íč

kem

 a logem senátu

. Nakonec ale vybrali kompletn

ě

 zlatou variantu. Ono to pokoven

í

 ve skute

č

nosti ale nen

í

 zlato, jen m

á

 zlatou barvu.

FOTO: Hotový klíč a modely pro jeho připravu / Velvyslanec USA přebírá klíč od předsedy Senátu / Detail lvíčka 

 

  

 

 

 

K tomu je ta kazeta. Tu dělá kdo?

Tu jsem d

ě

lal s

á

m, jen 

č

aloun

ě

n

í

 zadáváme, panu Žandovskému do Hluku, který d

ě

l

á

 tyto v

ě

ci i na pistole pro zbrojovku a m

á

 v tom bohatou praxi. Kazety daly hodn

ě

 pr

á

ce, vlastn

ě

 v

í

c ne

ž

 kl

íč

. Samotn

á

 pr

á

ce na kl

íč

i nebyla tak dlouh

á

, ale jde o to, 

ž

e je tam spousta

 různých technologií a

 technologick

ý

ch postup

ů

 a na n

ě

 se mus

í 

č

ekat. Odl

í

valo se v Popovic

í

ch

 u pana Dědka a pokovení (zlacení) zajistila firma JK nástroje z Podolí.

Do toho shonu náhle přišel požadavek na klíč pro Pompea?

Napadlo je v Senátu, že by to byl hezký dárek už pro n

ě

j. Ale bylo to ne

č

ekan

é

, m

ě

l p

ř

ijet u

ž

 v p

ů

lce srpna. V 

ú

terý ve

č

er jsem si tak 

š

el pro odlitky, ve st

ř

edu mi volali, 

ž

e dal

ší 

ú

ter

ý

 to u

ž

 pot

ř

ebuj

í

 v Praze. J

á

 ale ani nev

ě

d

ě

l, pro koho to m

á

 b

ý

t, jen 

ž

e u

ž

 je to pot

ř

eba. Bylo pot

ř

eba nejen vyr

ý

t lva. Klí

č

 m

ě

l j

í

t je

š

t

ě

 na zlacen

í

, tak

ž

e pro m

ě

 n

á

sledovalo 48 hodin soustavn

é

 pr

á

ce, aby se to v

ů

bec stihlo. V

š

echno se na

š

t

ě

st

í

 dalo usp

íš

it a poda

ř

ilo se to.

Na kolik vůbec vyjde kompletně vyrobit ten klíč s kazetou?

Na necelých 30 tisíc. Když si ale spo

čí

t

á

te, kolik jsem s t

í

m str

á

vil 

č

asu, 

ř

eknete si, 

ž

e d

ě

cka co chod

í

 brigádn

ě

 to

č

it zmrzlinu vlastn

ě

 vyd

ě

laj

í

 v

í

c. Všechny ty technologie to hodn

ě

 prodra

ž

uj

í

, krom

ě

 ryt

í

 a v

ý

roby kazety musíte p

ř

edem vymyslet konkr

é

tn

í

 postupy. Samotn

é

 vyryt

í

 lv

íč

ka trv

á

 tak patnáct hodin. Podle vyrytého originálu ho odlijete, pak ho d

ě

l

á

te znovu podle t

ě

ch kontur. A

l

e musíte po

čí

tat s chybami v odlitku. 

Takže ve finále jde spíše o prestižní záležitost.

Jak jste se vlastně dostal ke kovorytectví?

P

ů

vodn

ě

 jsem vystudoval u

č

ebn

í

 obor

 s maturitou

 Mechanik-se

ř

izova

č

 na 

š

kole, kde dnes u

čí

m. Tehdy to bylo

 střední odborné

 u

č

ili

š

t

ě

. 

Š

kola je od po

čá

tku spojena s 

Č

eskou zbrojovkou v Uhersk

é

m Brod

ě

, kde jsem pak i nastoupil do v

ý

roby. Poda

ř

ilo se mi dostat se odtud na dvouletou st

áž

 do Ameriky k firm

ě

 Colt, zn

á

m

é

mu v

ý

robci

 historických 

pa

ln

ý

ch zbran

í

.

 Zde jsem se dostal k prvním pokusům o rytiny, ale spíše do dřeva.

 Po n

á

vratu pro m

ě

 ve v

ý

rob

ě

 nebylo m

í

sto, tak jsem v 

Č

Z a.s. d

ě

lal n

ě

jakou dobu normova

č

e. Sni

ž

ovali ale stavy a m

ě

 oslovil m

ů

j n

ě

kdej

ší

 mistr ze 

š

koly, jestli bych nešel u

č

it, proto

ž

e jsem m

ě

l i maturitu a dobrou praxi.

Nepotřeboval jste další kvalifikaci?

I když jsem s kovorytectvím i výrobou ve zbrojním pr

ů

myslu m

ě

l zku

š

enosti, musel jsem si dod

ě

lat v

ý

u

č

n

í

 list. Jako kovorytec jsem byl samouk, za

čí

nal jsem na t

é

 st

áž

i v Americe. Tak

ž

e potom jsem si dod

ě

lal i v

ý

u

č

n

í

 list 

jako rytec kovů

 a pu

š

ka

ř

, 

taky doplňující pedagogické studium 

abych to mohl u

č

it. No a u

čí

m u

ž

 19 let

 na SŠ-COPt Uherský Brod obor Technik puškař

a

 obor Um

ě

lecko

ř

emesln

é

 zpracov

á

n

í

 kov

ů. Taky máme na škole možnost dálkového studia oboru Nástrojař-rytec kovů a puškař, které vyučuji. Díky specializaci a jedinečnosti oborů navštěvují naši školu žáci opravdu ze všech koutů naší republiky a máme i pár studentů ze zahraničí. Obor rytectví

 má i dnes perspektivu a doufám, že se

 řemeslo i v době moderních technologií

 udrží.

Jaké je uplatnění, pokud člověk třeba přímo nebude rytcem?

Může třeba přejít i na šperkařinu, zlatnictví, či restaurátorství. Spíš než zlatničinu ale chodí naši absolventi pokračovat ve studiu na restaurátora kovů do Turnova. Nebo jedna velmi šikovná studentka pak šla na obor Zubní laborant. Neměla tolik té výtvarné fantazie, ale skvěle se naučila techniku, takže byla oceněna jako nejlepší laborantka za historii téškoly a strčila do kapsy všechny, kdo tam šli z gymplu.

Co když se chce člověk živit rytectvím?

Chce to hlavně trpělivost a neustálé pracovní a tvůrčí nasazení. Dlouho trvá, než se člověk prosadí a dostane se na úroveň, kdy se může tímto řemeslem živit. Záleží to na množství času, který je člověk ochoten řemeslu věnovat. V řemesle nejde jen o samotné rytí, jde o tvorbu návrhů, znalost mnoha různých technologií a taky v neposlední řadě o jednání se zákazníkem.

FOTO: mědirytina / zdobený revolver / rozpracovaný nůž s rytím

   

Jak dlouho trvá krásně rytím něco vyzdobit?

Na noži, který mám teď rozdělaný, jsem dělal už cca 160 hodin a ještě není hotový. Vždycky jde i o velikost ryté plochy a o zvolenou techniku rytí. U střelné zbraně můžete vyrýt něco malého na dno zásobníkové schránky, nebo třeba ozdobit celou zbraň. O rytí zbraní je neustále zájem, ale já se věnuji hlavně výrobě a rytí nožů ve spolupráci s panem Ladislavem Mikulkou a jeho synem Davidem Mikulkou, který je i můj bývalý žák.

Jaké nástroje ke zdobení používáte?

Ryje se rydly

.

 Jedná se o nástroje z nástrojové oceli, já osobně používám HSS Co5. Samozřejmě

 jde o to, do

 jakého materiálu

 ryjete. Ale d

á

 se d

ě

lat i technika 

mikro 

fr

é

zkou.

Na nožích sám pracujete, jak jste říkal. Děláte i něco dalšího, třeba přímo pro někoho z místních nebo pro nějakou budovu v Luhačovicích?

Pro jednoho z místních jsem d

ě

lal zdoben

ý

 n

ůž

. Te

ď

 d

ě

l

á

m jako koní

č

ek i m

ě

dirytiny nejzn

á

m

ě

j

ší

ch luha

č

ovick

ý

ch staveb. Za

č

al jsem kapli

č

kou u kolon

á

dy, jako nejstarší budovou areálu lázní. Cht

ě

l bych vydat limitovanou s

é

rii tisk

ů

 a nab

í

dnout je k prodeji. Ješt

ě

 nem

á

m fin

á

ln

í

 verzi, ale prvn

í

 tisky u

ž

 jsme zkou

š

eli a nevypadaj

í 

š

patn

ě

. Myslím, že by to mohlo lidi zaujmout, hlavn

ě

 r

ů

zn

é

 sb

ě

ratele

 nebo nadšence architektury luhačovických staveb.

Zdroj snímků k článku: N. Synek, Senát  ČR, archiv D. Kranze

Kategorie: Společnost, Luhačovice, Fotogalerie, Rozhovor