Dobré jaro, pane dirigente, jak se daří?

Dobrý den přeji, jak se máte?

Díky za optání, dá se říci, že velmi dobře, neboť jarně. Jak všichni víme, tohle je nejkrásnější roční období a člověk v jakémkoliv věku, samozřejmě i mém pokročilém, pookřeje.

Na co se chystáte pracovně se svými dívkami a jejich saxofony?

Nejdříve maličké ohlédnutí, když dovolíte. 28. října jsme na státní svátek hráli po pětadvacáté ve Španělském sále Pražského hradu. To nás naplňuje příjemnými pocity. Ale samozřejmě, že žijeme na tepu doby. Teď teď, dnes, zítra a tak dále.

Tak pro zajímavost, jak jste na tom s pamětí pěkně bez diáře. Kdy vás čeká nejbližší vystoupení?

Tak to bude tady, jdu omrknout halu Vincentky. Právě tady vystoupíme už tuhle neděli 23. dubna. Pak odjíždíme k přátelům do Trenčianských Teplic na Slovensko, kde otevřeme novou lázeňskou sezónu. Za tři dny na začátku května nás čeká podobná pocta, zahajujeme sezónu pro změnu v Karlových Varech. Zastavíme se i v Mariánských Lázních. A jak to tak počítám, pak následuje další vystoupení v rakouském rakouském Badenu, což jsou, jak jinak, samozřejmě věhlasné lázně.

Pane Schlimbachu, záměrně nechci nechat plavat vzpomínky, ale přesto, kdy a kde vlastně jedinečné těleso vzniklo?

No, už to je tedy opravdu historie, stalo se ve Vlachovicích, psal se rok 1964, příští rok nám bude rovných šedesát.

Neuvěřitelné. Mimochodem, jak jste na tom vy osobně s hrou na saxofon?

Hru samozřejmě ovládám, bylo by mimochodem dokonalé mít saxofonový orchestr a nezvládat tento nástroj. Nehraji často, ale rád a spíše při výuce, když učím děvčata na zkouškách a prostě jim chci předvést, jak by to mělo podle mne vypadat. A pak také hraji doma, když děvčatům vypisuji z partitury nová sóla.

A nakonec přece jen ještě vzpomínka. Kdy jste poprvé hrál na saxofon?

Bylo to v mém rodném Lutíně. Byl tam velký orchestr, to prostředí mne doslova fascinovalo, pořád jsem se kolem muzikantů motal. Což neuniklo panu saxofonistovi. On mi sehnal starý saxofon, na něj mne naučil. Myslím, že se psal rok 1947, to je co?

No to tedy je… Tak hodně sil a zdraví přeji.

Já taky a krásné jaro všem.

Kategorie: Kultura, Co v Luhačovicích, Lázně, Luhačovice, Dívčí saxofonový orchestr, Lázeňství, Rozhovor