Francouzská restaurace v hotelu Alexandria. Skvost uvnitř skvostu

Paní Moniko, tady se píše historie, mimochodem jaká je? Samotný hotel se, pokud vím, otevíral v pohnutých časech začátku protektorátu...

Ano, je to tak, přesné historické prameny se nezískávají úplně lehce. Ale jisté je, že se zdejší Francouzská restaurace otevřela coby další díl na tu dobu opravdového luxusu, ale i moderny pár měsíců poté.

Hosty tu pak bývaly velké osobnosti, mimo jiné filmové. Jaroslav Marvan, Vlasta Burian, Adina Mandlová, později zase třeba Miroslav Zikmund, Jiří Hanzelka a pak například Karel Gott...

Těch známých tváří a vlivných lidí bylo mnohem více, napříč všemi historickými peripetiemi, režimy a časovými údobími. Prostě tahle restaurace s nádhernými obrazy a nábytkem byla vždycky a snad i bude výstavní perlou našich lázní.

Někde jsem nastudoval, že byl hotel překvapivě už od padesátých let nekuřácký, to není bez zajímavosti...

To zajímavé určitě je, stejně jako to, že je to v lázních s prioritou na léčení horních cest dýchacích. Jeden prezident, ne tak dávný, to ale porušil. (úsměv)

Restaurace voní noblesou, potvrzuje to mladý číšník, jak sám říká, je tu velmi rád, víte o tom?

Samozřejmě, být číšníkem v Alexandrii, tady ve Francouzské restauraci, to je opravdová čest. Jinak tu pracují zkušenější kolegové, už řadu let, ale omlazení vítáno.

Kdybyste měla vybrat něco, co dělá tuhle restauraci tím, čím je?

Určitě její výzdoba, obrazy, nábytek, je toho více, není to jedna věc. Ale pokud je něco opravdu klasické a to od prvních chvil po otevření před osmdesáti pěti lety, pak je to stoprocentně flambování. Naši hosté to mají velmi rádi, je to podívaná, zážitek.

Francouzská restaurace má úžasnou historii, musí tu být zapsáno moře těch, kteří ji tvořili, teď mám na mysli personál. Třeba...?

Třeba a především pan Vincenc Jančařík, mistr oboru číšnického. Pamatoval významné návštěvy, byl jakousi encyklopedií prvních desetiletí. Pracoval tu od roku 1942 až do roku 1968, kdy se vypravil do svého druhého domova, tuším, že nejdříve do Švýcarska a pak do Kanady. Své paměti vydal i knižně v roce 2000.

Když člověk nahlédne do dobového tisku, vždycky najde leccos zajímavého...

Nepochybně, snad nejzajímavější jsou dochované noviny ze samotného počátku otevírání hotelu Alexandria a následně Francouzské restaurace. Píše se tam o tom, že právě tyhle počiny přivádějí Luhačovice do vybrané společnosti světových lázní.

Třeba to, že každý pokoj je vybaven rádiem a telefony...

Nu, na tu dobu opravdový světový luxus.

V roce 2010 se k původní budově přistavěla nová a přibyl hojně využívaný wellness v antickém provedení. Takže jaké období zažívá hotel a restaurace dnes?

Já myslím, že jsme pořád hotelem s nádhernou restaurací, patřičným zvukem, noblesou a luxusem. Tak nějak si to pan Alexandr Lozovský coby původní majitel a dárce hotelu své choti představoval.

Kategorie: Společnost, Kultura, Co v Luhačovicích, Lázně, Historie, Proč do Luhačovic, Luhačovice, Hotely, Hotel Alexandria, Rozhovor, Restaurace