V setkávání se je rodinné štěstí, říká nestárnoucí Vladimír Schlimbach

Velmi vážený pane, čím jsou pro vás Vánoce?

To je zdánlivě lehká otázka, ale nemyslím si, že stejně snadná odpověď. Vyzdvihl bych ten rodinný charakter těchto krásných svátků. To že se lidé setkávají v rodinách. Dnes to totiž je úplně jinak než třeba za mých mladých časů. Lidé jsou neskutečně „rozlítaní“ po světě, zdaleka nejen po naší krásné vlasti. A tak je to jejich setkání se vlastně vzácností.

Kde strávíte vánoční svátky vy?

Mám to štěstí, že mi rodina pěkně funguje. Zvaly mne mé děti, já se rozhodl tradičně pobýt u syna Vladimíra a jeho rodiny. Těším se i k vnučce, ta má dva malé syny.

Vy ale máte i širší rodinu, svá děvčata z vámi v roce 1964 založeného jedinečného orchestru. Jistě potěší spousta jejich přání. Ale, co osobní setkání?

Tak to mne moc těší, až si vychutnáme tu rodinnou atmosféru s nebližšími, tak se setkám s členy tedy hlavně členkami orchestru. V hale Vincentky máme v neděli 28. prosince odpoledne koncert. Poslední letošní. Už se moc těším.

Tomuto koncertu předcházel jiný na Výstavišti v Brně. A já se doslechl, že měl jednu třešničku na předvánočním dortíku…

No tam se nám přihlásil devatenáctiletý mladík z Plzně. Prý, jestli s s námi může zazpívat. No bylo to docela překvapení, to hned tak nezažijete. Byl jsem ale stejně jako my všichni absolutně překvapený. Byl dokonalý. A tak s ním počítáme znovu právě na našem koncertu v Luhačovicích.

Štědrý den za dveřmi, s ním samozřejmě Štědrý večer a slavnostní večeře. Jste v tomto směru držitel tradic?

Naprostý a tak se už moc těším na klasiku. Kapra s bramborovým salátem. Samozřejmě se stejně tak nehodlám vyhýbat ani jiným oblíbeným pochutinám.

Mimochodem, když jsme v tom krásném čase. Umí dívčí saxofonový orchestr zahrát i koledy?

Samozřejmě umí, ale vždycky to bylo dáno dopředu, kdy jsme věděli, že je po nich poptávka. Tak uvidíme ve Vincentce.

Letos jste si zapsal do přebohatého života další desítku. Nenapadlo vás rouhat se a koketovat s koncem hudební a manažerské kariéry?

To víte, že napadlo. Devadesát je devadesát. Já to i řekl děvčatům z orchestru. Byl jsem ale rezolutně vyveden z těchto myšlenek. Jejich rozhodnutí znělo: neexistuje. Tak jedeme dál.

Když byste zkusil vyjádřit čím je pro vás hudba?

Nechci být moc patetický, ani na Vánoce. Ale řeknu to tak: muzika je moje celoživotní láska. A drží mne při životě.

Teď se hodí popřát lidem dobré vůle více než kdy jindy. Tak prosím, Mistře, do toho…

Krásné, klidné Vánoce. Radostné. Radostné tím, že potkáme své blízké. A úplně všem do nového roku zdraví a hodně štěstí. To spolu souvisí, věřte mi.

Kategorie: Kultura