Jezírko lásky - povesti, vodník, komtesa i poklad uprostřed lesa nad Luhačovicemi

Jezírko lásky je jedno z nejromantičtějších míst v okolí Luhačovic. Malá lesní nádrž zhruba kilometr od kolonády skrývá celou hrst pověstí - o vodníkovi, krásné komtese, ukrytém pokladu i milencích, kteří přes ni utíkali před Turky. Kdo si namočí levý ukazováček, prý si pojistí věrnost na celý život. A i kdyby vám pověsti přišly úsměvné, výhled na zarostlou hladinu obklopenou vrbami stojí za výšlap sám o sobě.

Kde Jezírko lásky leží

Jezírko lásky se nachází asi jeden kilometr severovýchodně od centra Luhačovic, uprostřed lesa, na cyklotrase Obora. Jde o malou přehradní nádrž zhruba 30 × 60 metrů - hluboké asi metr, kterou postavili lesníci jako zásobárnu vody pro lesní zvěř. Břeh zdobí dřevěné lavičky a altánek s krytým ohništěm - oblíbené místo k zastavení.

Místo je značeno cedulemi KČT (Klub českých turistů). Najdeme tu rozcestník „Jezírko lásky“ s ukazatelem k dalším bodům Okruhu Dušana Jurkoviče: Altán Ottovky 0,8 km, pramen Marie 1,3 km, Luhačovice (pošta) 1,7 km, Obora 1,5 km, Luhačovická přehrada 4 km, U kamenného kříže 8,5 km.

Trasa od kolonády (cca 30 - 40 minut svižně, hodina v klidu)

Dobrým výchozím bodem je altán Ottovky u tenisových kurtů. Cesta jde prakticky až k jezírku stoupavě - dá se vést kolem křížové cesty, pramenů Marie a Viola. Chvílemi se v průsecích nabízejí výhledy, které běžný návštěvník lázní nezná, a které nás hodně potěší.

Stoupání končí u myslivecké kolonie. Odtud už je to jednoduché - přetneme silniční spojku z Luhačovic na křižovatku do Řetechova, Ludkovic a Pozlovic, pár desítek metrů doleva, pak po kamenné upravené cestě nějakých sto padesát metrů klesání. A jsme na místě.

Pro koho je trasa vhodná

Cyklisté: cyklotrasa Obora je sjízdná i pro méně zdatné a děti. Pokračovat lze ke staroslovanskému pohřebišti z 9. století.
Pěší: zhruba 30 - 40 minut z lázeňské kolonády. Stoupání mírné, ale stálé - lýtka se ohlásí.
Rodiny: trasa zvládnutelná i s menšími dětmi, na konci posezení s ohništěm.

Pověsti, které k jezírku patří

Přes svou nenápadnost je Jezírko lásky svébytným nositelem moravského folklóru. Pověsti a varianty se odlišují i v textu, podle pamětníků a sběratelů. Tady jsou ty nejznámější:

Krásná komtesa a chudý milenec

Mladá komtesa, zamilovaná do mladíka pod její společenskou úroveň, se s ním údajně tajně scházela u jezírka. Jejich láska neměla šanci přežít dobové konvence. „Při jedné projížďce na koni se nachladila a zemřela,“ tak smutný konec opakují místní průvodci. Místo, kde si naposled stiskli ruce, dnes prý dál vábí zamilované páry.

Prostopášný vodník na vrbě

V samotné vodě sídlil pohledný vodník se „záluskem na mladá děvčata“. Denně vysedával na vrbě nad jezírkem a lákal dívky a paní na pestré pentle. Která neodolala, tu si vodník odvedl do svého podvodního království - ovšem jen na jednu noc, aby si nic nepamatovaly a žádný muž si na ně nemohl stěžovat. Pověst, kterou si starousedlíci nikdy nezapomněli připomenout, když k jezírku doprovázeli dospívající dcery.

Poklad uprostřed jezírka

Pověst tvrdí, že uprostřed dna leží truhla s pokladem, kterou tam v krajní nouzi pohodil prchající loupežník. Pravdivost se nedá ověřit - hladinu nikdo dnes neslepuje a hloubka metru je málo na velký nález. Ale představa, že pod listím spí poklad, dál drží romantiku místa.

Dva milenci, kteří přelstili pronásledovatele

Podle Českého rozhlasu Zlín se k jezírku váže legenda o dvou milencích, kteří prchali před Turky. Když nemohli dál, „z jezírka vystoupily vodní víly a mladý pár ochránily.“ Milenci na poděkování vhodili do vody truhlici s klenoty a penězi - další stopa po pohádkovém pokladu.

Skok přes jezírko a zázrak lásky

Tradice vypráví o dvou mladých z různých společenských tříd, kteří utíkali do svobodného života. U jezírka narazili na překážku - bylo příliš široké, než aby ho přeskočili. Mladík se vrhl do vody, aby svou milou převedl. „Po překonání jezírka se údajně jeho velikost zázrakem zmenšila - prý díky lásce a statečnosti mladého páru.“ Od té doby prý platí: „kdo se políbí na břehu jezírka, zůstane se svou láskou navždy.“

Rituály - co tu můžeme udělat pro štěstí

Smočit levý ukazováček ve vodě - nejznámější rituál. Říká se, že „kdo si chladí prsty v Jezírku lásky, manželská věrnost zaručena.“ Místní pan Petr ze severu Moravy to dělá při každé návštěvě a smích vypráví: „Já to tak dělám pokaždé, zatím nám to drží 44 let.“
Polibek na břehu - podle pověsti zaručuje, že pár zůstane spolu navždy.
Vyrýt jména do dřeva altánu - turistická tradice (i když k radosti lesníků jistě nepatří). Altán je dnes plný vyrytých iniciál a srdíček.

Kdy jezírko vypadá nejlépe

Hladina je v listopadu a v zimě typicky pokrytá listím nebo zamrzlá - magie pověstí ale zůstává. Nejhezčí jsou jaro a začátek léta, kdy se kolem rozezpívají žáby a vrby visí nad vodou v plné kondici. Podzim hraje barvami listoví, zimní výprava sem zase ocení sníh kolem altánu a klid, který v lázních léto nemá.

První polovina 20. století - oblíbený cíl lázeňských hostů

Jezírko bylo už v meziválečné době oblíbeným cílem procházek lázeňských hostů. Tehdy se tu na pentle vodníka možná ještě věřilo víc - nebo se to alespoň lépe vyprávělo u večeře v Jurkovičově domě. Dnes je tu klid a jen občasné hlasy turistů.

Po návratu - sladká odměna

Cesta zpět do lázní vede stejnou cestou nebo přes Oboru, kde lze prodloužit prohlídku. Lýtkům dá zase docela zabrat. Báječnou tečku za výletem nabízí Lázeňská cukrárna v centru - na sladké si tu vzpomeneme s úsměvem na vodníka, komtesu i poklad.