Pravěké moře pod Luhačovicemi - odkud se berou léčivé prameny

Kdo dnes stojí u luhačovických pramenů a ochutnává slanou Vincentku, jen stěží si představí, že pod jeho nohama se skrývají pozůstatky dávného oceánu. Luhačovické minerální vody totiž nevznikly náhodou - jejich příběh začíná před desítkami milionů let, v době, kdy na místě dnešních Bílých Karpat šumělo teplé moře Tethys.

Poslední aktualizace: 23. června 2026 01:25

Moře, které tu bylo před miliony let

V období pozdních druhohor a starších třetihor (zhruba před 100 až 20 miliony let) pokrývalo rozsáhlé moře Tethys velkou část střední a jižní Evropy. Na jeho dně se po miliony let ukládaly vrstvy písků, jílů a vápnitých bahnen - sedimenty, které dnes geologové nazývají flyš. Charakteristické střídání tvrdších pískovcových a měkčích jílovcových vrstev je dodnes patrné na obnažených skalních stěnách v údolích kolem Luhačovic.

Co je flyš a proč je tak důležitý

Flyšové horniny tvoří geologický podklad celé oblasti Bílých Karpat a přilehlého Luhačovického Zálesí. Luhačovice leží v západní části Karpat, konkrétně v takzvané račanské jednotce magurského flyše. Tato jednotka se vyznačuje mocnými vrstvami usazených hornin, které vznikaly právě v hlubokém mořském prostředí.

Flyšové sedimenty mají jednu klíčovou vlastnost: obsahují 20 až 25 procent karbonatického tmelu - pozůstatku mořských organismů a rozpuštěných minerálů. Právě tento tmel je jedním ze zdrojů minerálních látek, které dnes nacházíme v luhačovických vodách.

Jak se minerály dostávají do vody

Proces vzniku minerální vody je složitý a trvá tisíce let. Zjednodušeně ho lze rozdělit do několika kroků:

Sůl (NaCl) z mořských sedimentů. Flyšové horniny v sobě uchovávají takzvané fosilní marinní vody - pozůstatky původní mořské vody uzavřené v pórech hornin. Tyto „zkamenělé" vody jsou bohaté na chlorid sodný, tedy kuchyňskou sůl, která dodává luhačovickým pramenům jejich charakteristickou slanost.

Oxid uhličitý (CO₂) z hlubin Země. Hluboko pod karpatským flyšem, v hloubkách 25 až 30 kilometrů, vzniká oxid uhličitý. Ten stoupá k povrchu podél tektonických zlomů - prasklin v zemské kůře. Když CO₂ proniká flyšovými horninami, rozpouští v nich minerály a obohacuje vodu. Výsledkem je perlivá kyselka nasycená minerálními látkami.

Jód a brom z organických zbytků. Třetihorní sedimenty obsahují i zbytky mořských organismů, z nichž se uvolňují stopové prvky jako jód, brom a fluor. Právě zvýšený obsah jódu odlišuje luhačovické vody od mnoha jiných evropských minerálních zdrojů.

Tektonické zlomy - cesta z hlubin na povrch

Samotná přítomnost minerálů v horninách by nestačila. Aby vznikl pramen, musí existovat cesta, kudy může voda vystoupat z hlubin k povrchu. V okolí Luhačovic tuto roli plní soustava tektonických zlomů - hlubokých trhlin v zemské kůře, které vznikly při vrásnění Karpat.

Geologové hovoří o takzvané luhačovické zřídelní struktuře - specifickém uspořádání zlomů a vrstev, které umožňuje výstup hlubinných vod právě v prostoru lázeňského údolí. Křížení dvou nebo více zlomových linií vytváří místa, kde je zemská kůra nejpropustnější, a právě tam vyvěrají nejvydatnější prameny.

Proč právě Luhačovice

V Evropě existují stovky minerálních pramenů, ale jen málokde se setkáme s tak unikátní kombinací podmínek jako v Luhačovicích. Klíčové faktory jsou tři:

Za prvé, mocné flyšové sedimenty bohaté na mořské minerály poskytují surovinu. Za druhé, hluboké tektonické zlomy sahající do zemského pláště zajišťují přísun oxidu uhličitého. A za třetí, specifická geometrie zlomů v luhačovickém údolí umožňuje vodě vystoupat až na povrch.

Výsledkem je voda typu studených hydrogenuhličitano-chlorido-sodných kyselek - tedy voda bohatě nasycená oxidem uhličitým, s vysokým obsahem sodíku, chloridů a hydrogenuhličitanů, obohacená o jód, brom a další stopové prvky. Taková kombinace je v celoevropském měřítku vzácná.

Srovnání s jinými minerálními zdroji

Podobné jódové minerální vody najdeme například v rumunském Govora nebo v některých italských lázních. Na rozdíl od termálních pramenů (jako jsou karlsbadské vřídla, kde vodu ohřívá sopečná aktivita) jsou luhačovické vody studené - jejich teplota při výstupu na povrch se pohybuje kolem 10 až 12 °C. Nejde tedy o sopečný fenomén, ale o důsledek jedinečné geologické stavby karpatského flyšového pásma.

Co říká věda

Podrobnému studiu luhačovických pramenů se věnoval mimo jiné Michal Zádrapa ve své bakalářské práci z roku 2014, zpracované na VŠB - Technické univerzitě Ostrava. Práce přehledně shrnuje hydrogeologické podmínky oblasti a historii lázeňského využívání pramenů. Další informace o geologii moravských Karpat poskytuje portál moravske-karpaty.cz.

Pro návštěvníky Luhačovic z toho plyne jedno poselství: když ochutnáte Vincentku nebo Ottovku, pijete vodu, která má za sebou cestu dlouhou miliony let - z dávného moře, přes hluboké vrstvy hornin, podél tektonických zlomů až na povrch lázeňského údolí. Je to jeden z nejpozoruhodnějších geologických příběhů střední Evropy.

Další články ze série: Nejstarší obyvatelé Luhačovic · Rod Serényiů · Antonín Václavík a Luhačovské Zálesí

Související článek

Pokud vás zajímá, jak konkrétně geologická struktura pod Luhačovicemi vypadá a jak fungují vodonosné vrstvy, přečtěte si také Geologie luhačovických pramenů.