Chtěl bych se více věnovat choreografii, říká známý tanečník Kuťák

Pokolikáté tu jste?

Já už sem jezdím po léta, jsem tu asi tak podesáté...

Baví Vás to, učit v létě takto v Luhačovicích?

Baví, pořád. Tady je to příjemné, že ty lidi mám pořád po hromadě a můžu s nimi pracovat víc kontinuálně. Když učím v Praze a je to jedna lekce týdně, tak přijde vždycky někdo nový, nebo někdo nepřijde. Takže se pracuje podstatně pomaleji než tady.

O kolik se může tanečník rozvinout za ten týdenní kurz?
Jde spíš o to, že se jim do těla dostanou nějaké informace a nějaké návyky. Samozřejmě se to ale tak rychle neautomatizuje. Je pak na těch účastnicích, jak s tím dál naloží. Jestli se tomu budou intenzivně věnovat, nebo se na to vykašlou. Můžou tady každopádně vyzkoušet nové choreografie, které je obohatí.

Od kolika let se věnujete tanci Vy?
Já jsem tancoval, když jsem byl maličký, ale jen asi tak půl roku, když mi bylo nějakých osm. Tancoval jsem v jedné dětské skupině, bylo to zaměřené na disco. Jezdili jsme nějaké vystoupení a měli nacvičeno nějakých osm v té době aktuálních tanečků pro děti. Pak jsem se k tomu vrátil až na gymplu. Všichni něco dělali a já jsem neměl žádné tréninky a měl pořád čas, a trošku mě to štvalo. Tak jsem si řekl, že se to zkusím, k tomu tancování mě to táhlo.

Vy jste to pak i studoval,že?
Ano Pedagogiku tance.

A vystupoval jste pak v různých známých muzikálech. Který máte nejradši?
Nejoblíbenější je pro mně Drácula. Tam jsem měl celkem velkou roli krvinky, což je pro českého tanečníka jedna z největších rolí, které si můžete chtít zatancovat. Navíc ta role má charakter, že si ji člověk opravdu může užít. Teď jsem ale dělal poprvé samostatně choreografii muzikálu Mýdlový Princ. To už je o něčem jiném než jen o vystupování, ale i jsem to více tvořil, což mě moc bavilo.

Máte nějaké vzory?
Jsou lidé, které obdivuji a jejich práce je úžasná, ale snažím se moc k nikomu nevzhlížet, protože to pak svádí k tomu někoho napodobovat, což nechci.

Co Vaše cíle?
Rád bych se dál více prosadil na poli choreografie a kromě toho mám svou skupinu Evil dancers, se kterou bych se rád více dostal i do zahraničí, kde už jsme byli, ale víc bych se tam chtěl věnovat i té choreografii.

Vy sám jste se jste se také v tanci zdokonaloval i v Londýně. Co Vám to nejvíce dalo?
Ten přístup je úplně jiný. Lidé jsou tam daleko průbojnější. My v Čechách máme tendence tak nějak sedět a čekat, až si nás někdo všimne. V Londýně nebo v Americe to nejde. Ta konkurence je tak obrovská, že člověk se musí více snažit, aby se prosadil. To byla pro mě největší zkušenost. Velká lekce. Dávat o sobě vědět, nečekat, až někdo zavolá.

Jaký je Váš vztah k Luhačovicím, když sem jezdíte už několik let?
Já to tu mám hrozně rád. Je to tu sice práce, ale i určitý odpočinek být tady.

Jak tu trávíte volno?
Dost ho prospím! (smích)... Ale ne... - tak hodně se tu procházím, dost tu teda jíme, ale popravdě třeba nějaké masáže jsem tu ani nikdy nestihl. Člověk si jde tak zaplavat a projde se po městě a užije si ten klid.

Plavat chodíte na místní plovárnu?
Ano. A jsem rád, že se tu postavila.

Jak vypadá Váš kurs?
Snažím se dělat tři variace během toho týdny, každou jinak stylově zaměřenou. Nejde tedy říct, že bych se v kurzu zaměřoval jen na muzikál. Ale nabídnu tři principy. Máme modernu, muzikál a letos tu třetí takovou odreagovávací.

Některé účastnice jsou tu také opakovaně. Vidíte u nich velký posun?
Spousta jich chodí i ke mně na lekce. Tam ty pokroky vidím, protože s nimi dělám celý rok. U těch, kdo moc netancují a zajedou si jen jednou za rok na kurz, to samozřejmě tak vidět není. Je to jen na nich, jestli se tomu věnují dál.

Jak často trénujete Vy sám?
Denně, určitě hodinu a půl, plus učení a vystoupení.

Protahování je velkou částí tréninku, že?
Je to tak třetina – protažení plus posilování, třetina je taková technická část, kdy se trénují otočky, skoky a tak a třetina je samotné tancování.

Kategorie: Společnost