Nejstarší obyvatelé Luhačovic - od pravěku po první matriky

Třicet tisíc let lidské přítomnosti

Údolí řeky Olšavy a jejích přítoků patří k oblastem s nejstarším doloženým osídlením na jihovýchodní Moravě. Archeologické nálezy z povodí Horní Olšavy dokládají přítomnost lovců a sběračů již v období mladšího paleolitu - tedy zhruba před 30 000 lety. Pazourkové nástroje nalezené v okolí svědčí o tom, že zdejší krajina poskytovala příhodné podmínky pro tehdejší kočovné skupiny.

Trvalé osídlení však přišlo až mnohem později. Oblast na pomezí Moravy a Slovenska byla po staletí řídce obydlenou pohraniční krajinou, sužovanou nepřátelskými vpády - nejprve Avarů, později Uhrů a Kumánů.

Slované a hradiště Obora

První stopy slovanského osídlení v luhačovickém kraji pocházejí ze 7. a 8. století. Dosvědčují je archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic, kde byly objeveny pozůstatky opevněného sídliště - hradiště. Obora ležela na strategickém místě nad údolím a sloužila patrně jako strážní bod na cestě z Moravy do Uher.

V období Velkomoravské říše (9. století) bylo okolí Luhačovic součástí širšího sídelního okruhu, i když přímo v luhačovickém údolí nemáme z tohoto období přímé doklady trvalého sídla. Kraj byl spíše periferií - lesnatou oblastí mezi moravskými a uherskými centry moci.

První písemné zmínky

Nejstarší písemnou zmínku o osídlení v bezprostředním okolí Luhačovic najdeme v dokumentech z roku 1287, kdy se poprvé objevuje jméno Pozlovice (v latinském tvaru Pozlovicensem). Sousední obec tedy vstoupila do písemných dějin o více než sto let dříve než samotné Luhačovice.

O Luhačovicích se poprvé dozvídáme z listiny z roku 1412. V té době zde již stála tvrz - opevněné sídlo drobné šlechty. Obec tehdy získal rod Šternberků, sídlící na nedalekém Lukově. Tvrz sloužila jako správní centrum malého panství.

V období 1412 až 1517 byly Luhačovice součástí světlovského panství. Během válek mezi Matyášem Korvínem a Jiřím z Poděbrad v druhé polovině 15. století tvrz pravděpodobně zanikla - přestala sloužit jako šlechtické sídlo a upadla v zapomnění.

Bartodějští z Bartoděj a renesanční Luhačovice

Novou kapitolu luhačovických dějin otevřel rok 1590, kdy panství přešlo do rukou Bartodějských z Bartoděj. Tento moravský zemanský rod přinesl do oblasti určitou stabilitu. Z jejich éry pocházejí první podrobnější zmínky o hospodářském životě na panství.

Bartodějští však Luhačovice drželi jen krátce. Bouřlivé události počátku 17. století - stavovské povstání a bitva na Bílé hoře (1620) - znamenaly zásadní změnu majetkových poměrů na celé Moravě.

Serényiové - nová éra od roku 1629

Po konfiskacích následujících po Bílé hoře koupil luhačovické panství v roce 1629 uherský šlechtic Gabriel Serényi za 12 000 zlatých. Začala tím třísetletá éra Serényiů, která zásadně ovlivnila podobu Luhačovic.

Urbáře 1640 - první jména luhačovických poddaných

Jedním z nejcennějších historických pramenů pro poznání nejstarších obyvatel jsou urbáře - soupisy poddaných s jejich povinnostmi. Nejstarší dochovaný urbář luhačovického panství pochází z roku 1640. Zachycuje jména desítek poddanských rodin, jejich pozemky, dávky a robotní povinnosti.

Díky urbářům z let 1640, 1656-1659 a 1664 můžeme sledovat, jak se měnilo složení obyvatelstva v průběhu třicetileté války a po ní. Podrobnou analýzu těchto pramenů zpracovala Michaela Varaďová ve své diplomové práci o hospodářském vývoji luhačovického panství.

Lánové rejstříky 1669-1679

Dalším klíčovým pramenem jsou lánové rejstříky - celozemský soupis půdy a jejích držitelů, pořízený na Moravě v letech 1669 až 1679. Pro luhačovické panství obsahují jména hospodářů, velikost a kvalitu jejich polí a - což je pro genealogy zvláště cenné - i jména předchozích držitelů usedlostí.

Lánové rejstříky jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně (fond D1) a jsou dostupné online. Pro každého, kdo hledá své kořeny v luhačovickém kraji, představují nenahraditelný zdroj informací.

Nejstarší matriky

Církevní matriky - záznamy o narozených, oddaných a zemřelých - se v luhačovické farnosti vedou od první poloviny 17. století. Nejstarší dochovaný matriční zápis pochází z roku 1641 a zaznamenává křest Mikuláše, syna mlynáře Martince z Pozlovic. Od tohoto data můžeme sledovat nepřetržitou linii luhačovických rodů až do současnosti.

Matriky farnosti Pozlovice (kam Luhačovice církevně příslušely) jsou digitalizovány a přístupné na portálu Acta Publica Moravského zemského archivu. Představují fascinující čtení pro každého, koho zajímá historie zdejšího kraje.

Příběh luhačovických obyvatel je příběhem odolnosti - od pravěkých lovců přes středověké poddané až po lázeňské hosty a podnikatele. Každá vrstva zanechala svou stopu, kterou je možné díky dochovaným pramenům číst dodnes.

Další články ze série: Pravěké moře pod Luhačovicemi · Příjmení, která tu žijí staletí · Rod Serényiů