Slavné osobnosti Luhačovic

Luhačovice nejsou jen lázně - jsou živoucím příběhem lidí, kteří jim vtiskli nezaměnitelnou tvář. Tento přehled rozlišuje tři kategorie osobností: ty, kteří se zasloužili o vznik a rozvoj lázní (bez nich by tu Luhačovice nebyly); tvůrce, kteří zde pracovali nebo sem jezdili; a rodáky, kteří vyrostli z luhačovického Zálesí.

Poslední aktualizace: 21. června 2026 12:22

Zakladatelé a budovatelé lázní

Hrabě Vincenc Serényi - zakladatel lázeňské tradice

Šlechtický rod Serényiů vlastnil luhačovické panství přibližně od roku 1700. Hrabě Vincenc Serényi (žil v 19. století) je zakladatelem klasických luhačovických lázní - nechal jímat minerální prameny, postavil první lázeňské budovy a založil parkovou úpravu. Pramen Vincentka, dnes nejznámější luhačovická minerálka, nese jeho jméno. Bez Serényiů by tu Luhačovice jako lázeňské město nevznikly. Více v článku Rod Serényiů a Luhačovice.

MUDr. František Veselý - modernizátor (1862–1923)

Lékař a humanista, kterému Luhačovice vděčí za přechod od provinčního koupelového střediska ke světovým lázním. Když v roce 1898 poprvé navštívil Luhačovice, okamžitě rozpoznal potenciál léčivých pramenů. V roce 1902 nová akciová společnost odkoupila lázně od hraběte Serényiho a čtyřicetiletý doktor byl pověřen jejich správou.

Právě Veselý přivedl do Luhačovic architekta Dušana Jurkoviče. Společně proměnili zastaralé koupele v moderní lázeňský areál - Veselý dohlížel na rekonstrukce budov, jímání pramenů, zřízení stáčírny minerálních vod a inhalatoria. Vedl lázně do roku 1909. Spisovatel František Kožík jeho příběh zvěčnil v románu Kouzelník z vily pod lipami. Více o Veselém na Wikipedii ›

Dušan Jurkovič - architekt, který dal lázním tvář (1868–1947)

Jurkovičův dům v Luhačovicích

Slovenský architekt přijel do Luhačovic v roce 1902 a během dvou let proměnil nevýrazné lázeňské městečko v unikátní architektonický soubor, který nemá v Evropě obdoby. Jeho styl - směs lidové architektury moravsko-slovenského pomezí a vídeňské secese - dal Luhačovicím tvář, kterou si uchovávají dodnes.

Jurkovičovým prvním velkým počinem byla přestavba dvou starých budov v Janův dům (dnes Jurkovičův dům). Ve stejném roce přebudoval bývalý kuchyňský dům na vilku Chaloupka a v roce 1903 přibyly novostavby Jestřabí, Vlastimila a lázeňská restaurace, komplex koupaliště a budova Vodoléčby.

Celkem zde Jurkovič postavil dvanáct budov v lidovém secesním stylu. Osm z nich se dochovalo do současnosti a tvoří jádro lázeňského centra - všechny jsou kulturními památkami. Více v článku Jurkovičovy stavby. Wikipedia ›

Cyril Holuby - botanik a krajinář

Slovenský botanik a krajinář, který se v Luhačovicích podílel na úpravě lázeňského parku v jeho současné podobě. Jeho práce zajistila, že park dnes patří mezi nejhodnotnější dendrologické sbírky v ČR.

MUDr. Pavol Blaho - slovenský most

Slovenský lékař, politik a národní buditel propojující české a slovenské Luhačovice. Jeho kontakty pomohly etablovat Luhačovice jako oblíbené místo slovenské inteligence - odkaz, který trvá dodnes (viz Dny slovenské kultury).

Tvůrci, kteří zde pracovali nebo sem jezdili

Leoš Janáček - hudební génius inspirovaný lázněmi (1854–1928)

Žádná osobnost není s Luhačovicemi spjata tak hluboce jako skladatel Leoš Janáček. Poprvé sem přijel v roce 1886 a od roku 1903 se vracel téměř každé léto - celkem více než dvacetkrát. V Luhačovicích strávil dohromady šedesát týdnů svého života. Nebyly pro něj jen místem léčení, ale především zdrojem tvůrčí inspirace a dějištěm osudových setkání.

V srpnu 1903 se zde odehrála scéna jako z románu. V lázeňské restauraci postavené Jurkovičem se před Janáčkem objevila neznámá žena, položila před něj tři růže a zmizela. Byla to Kamila Urválková, krásná manželka lesního rady. Janáček byl okouzlen - rozhodl se pro ni složit operu, která ji očistí od pomluv. Tak vznikl Osud, jehož první dějství se symbolicky odehrává na luhačovické kolonádě.

V červenci 1917 potkal v lázeňském parku pětadvacetiletou Kamilu Stösslovou - a zcela propadl. Bylo mu třiašedesát let. Během následujících jedenácti let jí napsal přes 700 dopisů. Kamila se stala jeho múzou: inspirovala postavy Káti Kabanové i Emilie Marty v Makropulos, jí věnoval Smyčcový kvartet č. 2 nazvaný příznačně Listy důvěrné. V Luhačovicích vznikla také větší část Glagolské mše a náčrtky k opeře Liška Bystrouška.

Detailní příběh viz článek Leoš Janáček a Luhačovice. Wikipedia ›

T. G. Masaryk a další prezidenti

Zakladatel Československa Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) měl k Moravě hluboký vztah - narodil se v nedalekém Hodoníně. Do Luhačovic jezdil rád a oblíbil si zdejší Vincentku. Jeho návštěvy dodaly lázeňskému městu prestiž. Hlavní ulice v Luhačovicích dodnes nese jméno Masarykova. Wikipedia ›

Patronkou 22. ročníku Festivalu Janáček a Luhačovice byla Livia Klausová. Tradice prezidentských návštěv potvrzuje výjimečné postavení Luhačovic mezi českými lázněmi.

Spisovatelé a básníci

Spisovatel, dramatik a novinář Karel Čapek, autor Války s mloky a R.U.R., přijížděl do Luhačovic se svou manželkou Olgou Scheinpflugovou, která zde podstupovala lázeňskou léčbu. Básník Jiří Wolker, autor sbírek Host do domu a Těžká hodina, hledal v moravských lázních úlevu od zdravotních potíží, které ho nakonec předčasně zahubily.

Mimořádně silný byl vztah u prozaika Františka Kožíka (1909–1997). Lázně pravidelně navštěvoval, léčil se zde, odpočíval a psal. V lázeňském archivu našel podklady pro román Po zarostlém chodníčku o Leoši Janáčkovi a v prostředí plovárny vznikla jeho kniha Město šťastných lásek.

Hudebníci, herci a malíři

Mezi další skladatele a hudebníky, kteří do lázní rádi přijížděli, patřili Otakar Ostrčil, Josef Suk, slovenský tenorista Janko Blaho, sopranistky Libuše Domanínská a Sylvie Kodetová.

Nejslavnější český komik meziválečné éry Vlasta Burian trávil v Luhačovicích letní měsíce a na zdejších tenisových kurtech dokonce působil jako trenér. Lázněmi prošli i herci Jan Werich, Oldřich Nový a herečka Nataša Gollová.

Někteří výtvarníci se v Luhačovicích usadili natrvalo - impresionista František Pečinka, grafik Jiří Pacák a fotograf Otto Otmar. Kraj zachytili na svých plátnech také malíři Antonín Slavíček a Joža Úprka.

Slavní rodáci z Luhačovic a okolí

Antonín Václavík - etnograf Zálesí (1891–1959)

Jedním z nejvýznamnějších rodáků regionu byl etnograf Antonín Václavík, autor monumentální národopisné monografie Luhačovské Zálesí (1930). Václavík systematicky dokumentoval lidovou architekturu, zvyky a tradice regionu a pořídil unikátní kolekci dokumentárních fotografií staveb luhačovického Zálesí, jejíž hodnota dodnes roste. Detailní článek: Antonín Václavík a Luhačovské Zálesí.

P. František Müller - duchovní a sběratel (1910–1985)

Duchovní správce a historik, neúnavný sběratel bájí a pověstí. V letech 1944–1985 působil na poutním místě Provodov a svou literární činnost zaměřil mimo jiné na Luhačovické Zálesí, kde zachraňoval od zapomenutí cenné fragmenty lidové kultury.

Pěší zóna s bronzovými figurínami

Vztah slavných osobností k Luhačovicím připomíná od roku 2014 také pěší zóna s bronzovými figurínami, kde kolemjdoucí potkávají postavy historických osobností v životní velikosti. Je to výstižný symbol toho, jak přirozeně se velké příběhy prolínají s všedním životem tohoto výjimečného lázeňského města.